KŘIŽOVATKA handicap centrum o.p.s.

(krátké vyznání účastníka punkového benefičního koncertu.)

Jsem od narození vozíčkář, a proto jsem zvyklý na různé způsoby chování lidí vůči mně. Někdo má soucit v očích, jiný projevuje nezájem, další komunikuje s mojí asistentkou, ale ne se mnou. Na benefiční koncert, který pořádala Křižovatka, jsem se těšil, protože jsem věděl, že tam budou i jiní vozíčkáři, ale neuměl jsem si představit, jak se začlením do skupiny pankáčů. Avšak mé obavy se rychle rozplynuly. Najednou jsem zjistil, že být jiný je normální. Pankáči mají svoji módu a my vozíčkáři zase svoji káru. Obojí je vidět, obojí není běžné, ale všichni se chceme bavit. Nechceme provokovat, ale chceme jenom normálně žít.

Cítil jsem se moc dobře. Pankáči byli ohleduplní, vstřícní a všichni jsme se bavili podlé své nátury. Ono se totiž dá tančit, i když je člověk na vozíku, jenom to tolik není vidět. Já jsem prostě tančil „uvnitř“, jako v tom známém filmu.

Honza, 39 let